Psychická podpora

Psychopatologie u Parkinsonovy nemoci

Měli jsme možnost vyslechnout poutavou a velmi přínosnou přednášku paní doktorky MUDr. Terezy Uhrové, Ph.D., která se dlouhodobě věnuje pacientům s Parkinsonovou nemocí na specializovaném pracovišti iTEMPO.

Tématem její přednášky byla psychopatologie u Parkinsonovy nemoci, tedy duševní obtíže, které mohou toto neurodegenerativní onemocnění doprovázet. Paní doktorka ve svém vystoupení vysvětlila, ve kterých stádiích Parkinsonovy nemoci je psychologická nebo psychiatrická pomoc nejčastěji potřebná a proč.

Zdůraznila, že deprese a úzkostné poruchy patří mezi časté průvodní jevy tohoto onemocnění, a to nejen v pokročilých stádiích, ale často i v období před samotným rozvojem motorických příznaků.

Z její zkušenosti vyplývá, že mnoho pacientů již před diagnózou Parkinsonovy nemoci mělo zkušenost s psychiatrickou péčí, nejčastěji právě kvůli depresím. Na druhé straně u pacientů, kteří před nemocí psychiatrickou pomoc nevyhledávali, se potřeba této podpory může objevit až v průběhu léčby Parkinsonovy nemoci.

Důvodem může být jak samotné neurobiologické pozadí nemoci, tak i psychologická reakce na zhoršující se zdravotní stav, sníženou soběstačnost nebo společenskou izolaci.

Velmi důležitou kapitolou přednášky byly také tzv. impulzivně-kompulzivní poruchy chování, které mohou být vedlejším účinkem dopaminergní terapie. Patří sem např. patologické hráčství, kompulzivní nakupování, hypersexualita či záchvatovité přejídání.

Tyto projevy často zůstávají skryté, přitom mohou mít závažné důsledky na život pacienta i jeho rodiny. Objevují se především při užívání dopaminových agonistů, a je proto důležité na ně upozorňovat a včas reagovat.

Paní doktorka rovněž zmínila kontraindikace některých antidepresiv, zejména inhibitorů, které mohou být rizikové v kombinaci s levodopou. Při nesprávné kombinaci hrozí serotoninový syndrom nebo hypertenzní krize, a proto je volba antidepresiv u pacientů s Parkinsonovou nemocí velmi citlivou záležitostí, která vyžaduje úzkou spolupráci neurologa a psychiatra.

Na závěr přednášky odpověděla na otázku, co radí pacientům bezprostředně po sdělení diagnózy Parkinsonovy nemoci.

Uvedla, že lidé většinou spadají do dvou skupin – ti, kteří diagnózu odmítají, a ti, kteří propadají zoufalství z takové diagnózy. Jedni realitu popírají, druzí se jí naopak zcela poddají. Obojí přístup je pochopitelný, ale dlouhodobě neudržitelný.

Je důležité diagnózu přijmout, i když to nějaký čas trvá, a co nejdříve o ní mluvit se svou rodinou a blízkými. Sdílení je prvním krokem k tomu, aby člověk nebyl s nemocí sám a okolí mělo šanci porozumět, pomoci a být oporou.

Nemoc mění život, ale nemusí zničit jeho kvalitu – zvlášť pokud je kolem porozumění, péče a otevřená komunikace.

← Zpět na Rady odborníků